V budúcnosti by som rád čoraz častejšie prinášal na blogu pôvodné rozhovory s ľudmi, ktorí sa venujú umeniu v jeho "outsiderskej" podobe. Jedno také interview som už na blogu publikoval - https://ceruzouafarbou.blogspot.com/2019/04/interview-with-henk-van-es-outsider.html, tentokát je tu zaujímavý rozhovor s dvomi pánmi, ktorí vnímajú umenie po svojom.
Rozhovory o umení s pánom Kepkowom a s pánom Crazzym.
S pánom Kepkowom sa zoznámil v Brne na workshope Ateliéru Kreat. Neskôr som mu napísal mail a poprosil ho o rozhovor. Ochotne súhlasil a do niekoľkých dní mi zaslal odpovede.
jmenuji se vladimír řečený Kepkow,je to pseudonym.a používám jej dlouho,takže to přirostlo k mé bytosti.mám dvě střední školy a to knihovnickou školu ,humanitní směr,historie a vznik písma a pasivní francouzštinu s níž docela obstojně komunikuji.jinak jsem pod vedením profesora a režiséra byl ůčasten na Moravské filmové škole.kompozici a kameru nám přednášel známý kameraman Petr Prima,ale ten tragicky zahynul při autonehodě v roce 1996.
po té jsem tvorbu věnoval dokumentaristice a jen náhoda a jeden z mých filmů mně dovedla k filmařině,věnuji se jí dvaadvacet let.
kresby obrazy byli takové suplování v době kdy jsem neměl technické zařízení a kameru mě občas zapůjčili ve studiu. vite i já mám
své velké touhy a sny..tím je například ramenní kamera,jenže hledání mecenáše nebo někoho kdo by do toho investoval je v dnešní době prakticky velice omezené. přestoi točím když je to možné a překážky které se týkají velmi nízký rozpočet na tvorbu,la většinou z toho co za půl roku ušetřím vložím do svého projektu. takže doba je taková jaká je....jinak samozřejmě i výtvarně sdílím, své pocity...nejsem spisovatel ale propaguji tézi že život sám je nejlepší spisovatel...aneb to nevymyslíš...protože takové až pitoreskní situace přinese právě onen život. a to je to z čeho čerpá i můj kamarád a spisovatel, nadějný autorP. Krejčí.
1. Ako ste sa dostali ku tvorbe a odkiaľ pochádza meno Kepkow?
Je to pseudonym, alebo vaše meno?
2. Odkiaľ beriete inšpiráciu pre svoju tvorbu?
3. Preferujete výtvarný prejav, alebo skôr literárny, či filmový?
4. Kde tvoríte? Máte priestor, ateliér, kde sa môžete svojej tvorbe venovať?
5. Aké motívy používate vo svojej tvorbe, aké výtvarné média preferujete?
6. Patríte ku niektorej výtvarnej skupine, alebo pracujete ako solitér?
Odpovědi Vladimíra Kepkowa:
1. Jmenuji se Vladimír...nevím přesně kdy se stalo, že mě někdo oslovil a řekl...zajímavé to se mě líbi, myslím první setkání s tužkou a papírem...možná od dětství....prostě jsem tomu dal míru pohledu něco jako pohled z jiného světa, fascinace, iluze barev a světla, spektrum odstínů....Kepkow mě říkají prakticky všichni i doma a kam se otočím...je to název staré tvrze, která byla vypleněna tureckými zběhy z bitvy proti Jiřímu z Poděbrad. to tehdy táhli turci a protože bitvu prohráli,mstili se a proto vyplenovali vesnice v lesích...Kepkow je proto, že to bylo svobodné ležení, hradisko svobodných pánů z řádu čestných rytířů. mě to bylo sympatické pro svůj historický původ, pro jakousi nostalgii, pro to že jako badatel zámeckého archívů ležím ve starých kronikách a pozemkových a kateastrálních a rodových knihách.....
2. Dá li se tomu říci inspirace...je to spíše vnitřní náboj tématu. každá byrva má svůj symbol a to i třeba energetický, číselný, vycházím-
ve výtvarném pojetí je to obdobné akorátzé sama nálada, atmosféra je výrazovým prostředkem bayrevného spektra....když mám nápad...nosím jej delší dobu v mysli, dokud uplně neuzraje...jsou však nápady,které si načrtnu ihned, protože jsem hlava děravá....někdy mě to docvakne až když studuji svou tvorbu zpět tak rok a půl zpětně a pask se k tomu vracím ahledám nové pohledy...nové výtvarné techniky..nejoblíbenější je klasická propiska nebo obyčejné pastelky...ovšem mám rád i akvarely nebo suchou jehlu.
3. V každém směru at filmovém , literárním či výtvarném musí být hodnota myšlenky, nápadu s inspirativními prvky. někdy dost záleží na míchání a sladění barev, jindy je to i o přidruženém nápadu totiž co tím chtěl autor vlastně říci a na co chtěl diváka navést... pohled do duše viz.oko, jsoucno a iluze. samozřejmě jako video tvůrce mám blíže pohled za kamerou,avšak výtvarný obor i zde hodně znamená viz.kompozice obrazu a tak je to i u pohlerdu na obraz...má to hodně společných prvků včetně samotné kompozice...
dlouho jsem nemohl točit filmy,protože technická stránka mě nebyla dostupná a já mohl točit jen když bylo možno si techniku zapůjčit v atelieru a tak jsem tak trochu suploval a tvořil kresby a skyci. vlastně vzniklo dost zajímavých filmů a tv. dokumentů. já točil spíše do šuplíku až mne oslovil kamarád,který je kameraman v televizi a přihlásil mne na národní přehlídku alternativních filmů...
no a tak jsem se s hraným dokumentem dostal až na Moravskou filmovou školu pod vedením R.Adlera.pana profesora a vedoucího sekce dok.filmu na Pražské FAMU kteří spolu s kameramanem Petrem Primou tuto bohulibou školu pořádali. a vlastně potom se začal můj příběh přelétavého tvůrce.
4. Jako jeden z mála jsem štěstí na lidi kolem. vlastně tím hlavním člověkem byla paní z Brna,z knihařské dílny,kam jsem dva roky docházel. Paní poklonová mě nabídla možnost vystavovat v rámci terapie nevím vlastně ,musím tím poděkovat i všem tehdejším přátelům z druhé strany to období bylo plodné a z té druhé to byla nemoc a schizofrenie...strach z cestování, obava že mě pronásledují...to jsou právě ty přechody a tak trochu uník do světa snů,vizí a severské mytologie, vždycky jsem obdivoval jednorožce, elfy a troly...vlastně už jako dítě jsem první obraz jednorožce věnoval paní učitelce.
nemám atelier,a dá li se tomu tak říci, dojíždím do brna do organizace Kreat, kde je právě něco z vaši otázky. ano jedná se o atelier pro lidi s podobným postižením...vzhledem k tomu že to místo kde právě žiju je skoro hodinu cesty tam a hodinu zpět...a cesta je poměrně nákladná záležitost ,je to spíše potřeba po vyjádření...a to mě drží v tom smyslu že jsou tam i lidé kterým rozumím, kteří jsou něco jako rodina.
5. Mám-li mluvit o motivech jaké jsou nosným pro mou tvorbu je to pohled do duše...tedy vlastně oko, jakýsi průzor,zrcadlo a okno za němž začíná jiný svět...i my lidé s zdravotním omezením v sobě nosíme vlastní svět, vnitřní pocity a v tom je každý člověk právě jedinečný...pohled očima,které ladí barvy,který si sní svůj svět...někdy to ovšem není zrovna procházka růžovým sadem...jsou chvíle které musím doslova vynechat...a uník do té fantazie je možná lepší než samotné medikamenty...to je ta nejlepší terapie.....a bez chemie. jedná se hodně o stav duše. mám li mluvit o mediích pak je velmi blízko kresba a též se to dost protíná filmařinou,totíž pohled za kamerou , I zde musítze použit a dodržet kompozici a velikost záběru atd.
6. Mám li mluvit o atelieru, musím proto a vlastně chci poděkovat p. Pokloné a p. Popelkové a také všem v atelieru Kreat. našel jsem záchytný břeh...lidi kteří se vlastně stali něco jako rodinou,kde můžu tvořit a můžu se ůčastnit výstav, work shopů a jiných akcíí, samozřejmě když je to možné ač si to zatím nemůžu ani tak moc dovolit, věnuji se volné kresbě zde v dílně je to terapeutická skupině v soc. rehabilitaci .atd.
...snad si z těchto mých textů vyberete.pokusím se vám v příloze poslat i nějaké obrazy, ale technické zařízení jako notebook s nímž nejsem technicky zdatný a moc se spolu nekamarádim ,nevím za pokus to stojí,že?
-----------
Pár dní na to mi poslal ešte jeden mail:
posílám vám odpovědi ,které jsem předal mému kamarádovi,nadějnému spisovateli, o kterém si myslím že ještě literární svět uslyší.je velice talentovaný
člověk,má zkušenosti s duševním postižením a jeho literární tvorba je originální sondou do míst za zdí s nadsázkou,humornou linii i atmosférou.
zde nabízím jeho odpovědi na vaše otázky a děkuji že je ve své studii použijete.
Odpovede pána Crazzyho:
1. otázka
Začalo to na základní škole, kdy jsem ze slohových prací měl jedničky. Navíc jsem hodně četl. Četba byla a je moje vášen. Kolem třinácti let jsem napsal první práci jednalo se o poučnou knížku,jak má člověk žít aby byl štastný. Pamatuji si,že jsem tehdy psal složitě,později jsem skončil mimo jiné u aforsmů...
Literární psaní mě tehdy chytlo drápkem,a už mě to nepustilo. stalo se koníčkem-plnokrevníkem.
2.otázka
Moje přezdívka Kreizi nebo li Crazzy se zrodilo na vojně.Byl jsem tenkrát opravdu šílený,důstojníci mě ani nedaly samopal ostrými náboji.báli se že je postřílím.Měl jsem hlídat letadla. Já jsem zavřel samopal do bunky a šel jsem v maskáčích na zábavu,přes víkend jsem jezdil na černo domů.
Ve vojenské base jsem ztrávil 82 dnů. dnes mám v některých mýc htextech i jiné pseudonymy: Karel půlpán, Bruno Kos nebo Charlie oslík....
3.otázka
Obrovskou inspiraci je svět,ve kterém žiji a můj život. Hodně čerpám v z knižek od moudrých lidí.
4.otázka
Za těch 35.let kdy píši,jsem psal především literárně. Napsal asi 24 prací a jsou to práce různorodé. Napsal jsem také dvě divadelní hry, které se daly použit i jako filmové scénáře...…
5.otázka
Teď mám určitý řád, začínám psat v 18.hod a denně napíši tak jednu až dvě stránky....
6.otázka
Nejvíce zpracovávám literárně svůj život, píši si od ranných dob svůj deník, když nevěnuji deníki,dovoluji se vymýšlet si.....
--------
Záverom ešte slová p. Kepkowa:
děkuji velice. a zde je krátký přípis s mým s osobním názorem na literárního autora Petra Krejčího jinak pseudonym Kreizi, Crazzy..
petra znám delší čas a za tu dobu vím to že se vždy snaží s nadsázkou a humorem popisovat situace a příběhy ,které čerpá ze života,aneb to nevymyslíš...to přináší život.ač je Petr opravdový spisovatel a snaží se žít na plno má svůj sen...rád by publikoval a vydával své knihy...myslím že svět o něm asi v budoucnosti uslyší.dle mého názoru a prosby je to aby si lidé od kumštu nebo nějaký nakladatel nebo mecenáš ,přečetl jeho texty...myslím ,že to je ta správná cesta.
každopádně i za sebe děkuji,hlavně však za p.Petra…
Ďakujem za Vaše odpovede, Váš čas a ochotu.
Mišo
