Pavel Konečný - zberateľ a priaznivec naivného umenia, umenia outsiderov, art brut, spolupracovník Muzea umění Olomouc, organizátor filmového festivalu Art Brut Film Olomouc
S pánom Pavlom Konečným sme sa v minulosti niekoľko krát stretli na konferenciách venovaných umeniu Art Brut, kde som mal možnosť vypočuť si, ako o danom fenoméne zanietene rozpráva a ako ho prezentuje.
Taktiež som sa v Brne zúčastnil dvoch filmových pásiem pozostávajúcich z dokumentov z festivalu ART BRUT FILM Olomouc, ktorý organizuje a bol som veľmi prekvapený rôznorodosťou spontánneho umenia a z toho, v akých podobách a v akých ľudských osudoch sa premieta.
Pretože ma fenomén dlhodobo zaujíma, rozhodol som sa položiť Pavlovi Konečnému na túto tému niekoľko otázok. Vzhľadom na to, že je v jednaní aj uverejnenie rozhovoru v tlačenej podobe, dávam sem zatiaľ iba časť našej rozpravy.
Pavel Konečný
M: Ako trávite leto? Využívate aj čas dovoleniek na objavovanie nových "Art brut" diel? Zvyknete cestovať počas leta za umením?
P.K.: Období léta nějak zvláště nevyčleňuji pro zvýšení mé sběratelské aktivity, i když je pravda, že dovolenkové cesty jsem se vždy i v minulosti snažil často směřovat do oblastí, kde byla příležitost rozšířit své znalosti o umění obecně (muzea, galerie) nebo to byla místa s „výskytem“ lidových či marginálních tvůrců, o nichž jsem se dozvěděl nebo jejichž díla jsem toužil získat do své sbírky či je jen zdokumentovat. Tak se mi například určité oblasti Slovenska a konkrétní prázdninově navštívené lokality spojují se jmény tvůrců, které obdivuji a považuji za vynikajicí představitele spontánní tvorby: oravský Babín se Štefanem Siváněm, javornický Štiavnik při Bytči s Jánem Labudou a Pavlem Bavlnou, turčianská Horná Štubňa s Matějem Čupcem, podtatranská Východná s Martinem Sabakou atd. V nedávné době mé dovolenkové cesty směřovaly do Itálie, kterou jsme procestovali od severu po jih (od Ligurie po Apulii) a navštívili jedinečné originální zahrady a environmentální prostředí marginálních tvůrců i na Sicílii a Sardinii. Medailonky italských art brut tvůrců, doprovázené dokumentárními fotografiemi, jsem pak prezentoval na několika výstavách s názvem Světy outsiderů.
Z tohoto letmého ohlédnutí je tedy zřejmé, že se i v letním čase řídím jakýmsi „uměleckým“ kompasem.
M: Ako by sa, podľa Vás, dalo v jednej vete charakterizovať umenie Art brut?
P.K.: Pravdivá, nevykalkulovaná autentická tvorba, vyvěrající z nejvnitřnějších existenciálních pocitů svého tvůrce, která jím zpravidla nebývá označována jako umění, ale jako osobní výpověď, záliba či nutnost.
M: Čo znamená Art Brut pre Vás osobne?
Co je pro mne art brut? Asi bych odpověděl, že vrozená dovednost tvůrce kreativně a s neobvyklou fantazii rozmlouvat s okolnim světem, ale rovněž také s vlastním nitrem. A to v soustředěném, pokorném zaujetí a úžasu, bez toho, že by tušil něco o složitosti uměni a jeho funkcích jak jsou běžně chápány dnešní společností. Důležitá je pro mne nejvíce objevnost a očistná scbopnost narušovat zavedené kulturní vzorce. Nezbytnost, vnitřní potřebnost silného tvůrčího zaujetí, úžas a ulpívavý útok na vlastní lidskou imaginaci. Touha dobrat se krásy (a ovšem nejen pouze krásy) bez jakékoliv další odměny, kromě silného zážitku z touhy samé.
Z jiného pohledu pro mne art brut představuje předmět celoživotního zájmu a radosti z hledání a nalézání projevů lidské tvořivosti, imaginace a snění, spojený s touhou po záchraně a prezentaci těchto děl jako protikladů pokrytectví, přetvářky a konzumního vztahu ke světu.
M: Je v Čechách a na Morave dosť ľudí so záujmom o Art brut a neškolené umenie? Konajú sa u vás informačné/osvetové aktivity, ktoré sa zaoberajú týmto typom umenia?
P.K.: Myslím, že opravdových zájemců o tento druh umění je u nás dost, ale vskutku výrazně méně než v zemích jako je Francie, Itálie, Německo, Finsko nebo sousední Polsko, což je dáno zejména kulturní tradicí a existencí většího počtu marginálních tvůrců i sbírkotvorných institucí a galerií, které se na tyto artefakty zaměřují.
V naší zemi je zaměřena na tuto oblast tvorby jedině Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích a spíše okrajově se jí věnuje i Muzeum umění v Olomouci. Vedle asi čtyř větších soukromých sběratelů (mezi něž patří i známý filmový režisér Jan Švankmajer) organizuje pravidelně výstavy a další akce pražské sdružení ABCD, jehož jsem spolu s deseti přáteli rovněž členem. Vedle velkých kolektivních výstav art brut ( v současnosti například probíhá v pražském DOXu výstava „Ne (Moc)“ organizujeme přednášky na téma art brut či publikujeme novinové články a rozhovory.
...
.jpeg)
